EmKá II.

V pozdním odpoledni jsme vyjeli z hlavního nádraží vlakem do Moravských Bránic. Já (Karas), Kýbl a Denča jsme na necelé tři dny vyjeli s našimi dětmi (Granko, Kari, Carmen, Mara, Marťas a Kubík) na druhý výlet do Moravského Krumlova.V Bránicích jsme se museli s ostatními cestujícími nahustit do prvních někoika vagónů, protože poslední dva vozy pokračovaly s jinou soupravou do Ivančic.

Moravský Krumlov. Město postavené v zátočině řeky Rokytné a s bohatou a hlavně zajímavou historií. Už za tmy jsme dorazili k základní škole, kde nás přivítal pan školník a ubytoval nás v jazykové třídě v přízemí.

Shrnuli jsme lavice, každý vyfasoval jednu židli jako poličku a vybalili se. Následovala večeře, stolní hry, hra Na vraha a spokojený spánek.

Sobota nám společně začala v osm hodin. Po budíčku rozcvička, bodování pořádku a snídaně. Poté jsme se sbalili a vydali se na celodenní výšlap údolím řeky Rokytné. Jak nám počasí na rozcvičku moc nepřálo, tak na výlet svítilo sluníčko.

Po modré značce jsme prošli okolo zámku, zámecké zahrady až do údolí. Podél řeky jsme se lopoitli místypěkně rozbahněnými cestičkami až k zamrzlému vodopádu, který si děti pamatovaly z loňska. Protože zde bylo chladněji a kvůli stromům tu tolik slunce nesvítilo, potok od vodopádu byl stále ještě pořádně zamrzlý. Zastavili jsme se tedy na asi půl hodiny a děti se praskáním ledu a padáním dosyta vyblbly.

Dobití, ale spokojení jsme po zastávce vydali dál. Další, tentokrát plánovaná pauza byla ve vesnici Rokytná. Tu nás čekaly prolízačky a houpačky a kolotoče a svačinka, kterou jsme si nesli v batozích. Využili jsme šance a soutěží si vyzkoušeli své pohybové nadání. Poté jsme pokračovali dál po modré směr chatová oblast Pod Budkovicemi, kde jsme měli v plánu oběd.

K prvním stavením jsme dorazili kolem jedné hodiny po poledni. Po chvilce pátrání jsme našli studánku a o kousíček dál i ohniště s lavicemi. Krom drobných chybiček, jako ztráta Kubíkovi lžíce, záměna mého víčka od ešusu za Kubíkův ešus, neschopnost Carmen otevřít si konzervu apod. jsme si na obědech výtečně pochutnali. Najezení a napití jsme po shruba hodině pokračovali v cestě směr Budkovice.

Zde jsme si prohlídli ohromnou skládku starých pneumatik u jednoho stavení a pod kopcem nechutnou skládku nejrůznějšího harampádí. Hrůza :-((

Před příjezdem našeho autobusu, který nás měl odvézt do Moravské Krumlova jsme v nedalekém lesíku zahráli Denčino orientační pexeso. Kompletování 20 turistických značek a jejich 20 správných názvů šlo některým hůře a jiným lépe. Marťas dokonce zkompletoval rovných 23 párů 🙂 Deset nminut před příjezdem jsme se odebrali zpátky k zastávce a nechali se autobusem odvézt do Polánek, což je vesnička na okraji Moravského Krumlova. Odtud 2km pěšky po silnici po druhé straně údolí, ve kterém M.K. leží až do naší školy.

Náslovalo několik menších her v zahradě za školou a po setmění vaření večeře. Marťas a Mara si u mě (Karase) vydobili vaření venku a tak zatímco ostatní si jídlo připtravovali ve školní cvičné kuchyňce, my se odebrali do parku, kde si večeři ohřáli na ‚liháči‘ a Marťas na ‚plyňáku‘. Najezení jsme si ještě zahrálistolní hry Bang! a Věž a před spaním přišlo i městečko Palermo.

Ráno jsme se nasnídali, opět ohodnotili pořádek a porovnali si věci ke sbalení. Dopoledne jsme strávili prohlídkou krumlovského náměstí a zámecké zahrady. Během toho proběhlo několik her a ucaprtaní jsme se vrátili na oběd do školy.

Po něm jsme se sbalili, uklidili po sobě, panu školníkovi předali klíče a rozloučili se. Čekala nás 3km cesta na vlakové nádraží.

Na místě děti vykoupily nápojový automat, zahrály si s Denčou Na jelena a ve čtvrt na pět s námi ostatními nastoupily do vlaku směr Brno.

Karas

Na svět, do Líšně, jsem přišel v roce 1984 a též jsem zde chodil do ZŠ - Šimajda, Pohanča, Holzovka - kde mě ve druhé třídě oddíl vtáhl do sebe a už nepustil. V roce 2000 jsem základku dokončil a s drobnými zádrhely o pět let později maturitou v oboru Mechanik počítačem řízených strojů zakončil i Střední odborné učiliště strojírenské a elektrotechnické dole u Zetoru. Protože mě další studium nijak nelákalo, rozhodl jsem zapojit se do pracovního procesu. Deset let mě živila kontrolorská židle, měření všeho druhu, ve společnostech Zetor, Roscomac a Rytech kovo (Královopolská). Montérky už mě přestaly bavit a tak jsem přesedlal do ABB. Nejdřív na konstruktérské křeslo a po čase jsem se přestěhoval do křídla Výzkumu a vývoje, kde vytvářím aplikace pro AR a VR, tedy rozšířenou a virtuální realitu. Svoji činnost v oddílu jsem v roce 2017 ukončil, ale tu a tam vypomáhám svým poradním hlasem "z kamzičího důchodu" a podílím se na tvorbě a správě oddílových digitálních kanálů (web, FB, IG, YT).

Výletu se zúčastnili:


Karas

Kybl

DencaKybl

Carmen