Vaření v Rakoveckém údolí

První vařící výlet v tomto roce absolvovalo jen pár Kamzíků. Škoda pro ty ostatní. Na nám. Karla IV. se nás sešlo celkem 8 – Karas, Áda, Dave, Medúza, Lukin, Jarda, Ufon a Veverka. Devátý člen výpravy se s námi sešel až při cestě, když nám šel od auta naproti z Bukovinky – Black.

V sobotu vyrazil do přírody kde kdo, takže spoždění autobusů a mačkání se v uličkách byli prvními zážitky z výletu. Naštěstí na sebe spoje čekaly, takže jsme kolem čtvrt na dvanáct úspěšně dorazili do Račic. Poté, co si zlobivci odklikovali své chování v autobuse, vydali jsme se po červené do lesa. Ve stínu údolí byla zem ještě zmrzlá, místy sníh a led, ale když vykouklo sluníčko, bylo hned veseleji. Cestu jsme si krátili hrami Myši, kdy musí hráči v časovém limitu sebrat soupeřům co nejvíce šátků a přitom nepřijít o svůj „ocásek“ a hrou Olagalové, kdy se děti musí ve stále se zkracujícím limitu schovat, aby je vedoucí neviděl.

Pět kilometrů na prosluněný palouk na konci NS Rakovecké údolí nám uteklo jako voda. Na kládách si každý našel místečko a začalo se vařit. Konzervy, polévky a knim samozřejmě nějký ten oplatek. Po hodině jsme „kuchyni“ opustili a pokračovali dál, směr studánka Pavlínka, doplnit vypotřebovanou vodu. Odtud jen kousek na další pěkný palouk pod krásnými skalami, kde vypoklo další herní zápolení – MyšoKimovka. Spojením hry Myši a klasické Kimovy hry nám vznikla zábava a zápolení na dobrých 20 minut. Ulítaní jsme se sbalili a vydali se na poslední část výletu – výstup po modré k Bukovince.

Na rozcestí ještě proběhly rychlé cvičné střelby šiškou na cíl a odlov geokešky Boty. Do cíle už zbýval jen kousek, takže jsme zcela vyjímečně zvolnili tempo a v klidu se vyškrábali do kopce. Na začátku vesnice nás opustil Black a autem odjel za svými povinostmi. My si počkali chvíli na bus, který nás odvezl na Bukovina, rozcestí 2.0 a odtud 201 směr Líšeň, Velká Klajdovka.

Ucaprtaní, krapet promrzlí, ale spokojení jsme v 18h. dorazili na nám. Karla IV., kde Áda rozdala nálepky do pasů (13km) a komu chyběly, nálepky do fotoprůkazek.

Karas

Na svět, do Líšně, jsem přišel v roce 1984 a též jsem zde chodil do ZŠ - Šimajda, Pohanča, Holzovka - kde mě ve druhé třídě oddíl vtáhl do sebe a už nepustil. V roce 2000 jsem základku dokončil a s drobnými zádrhely o pět let později maturitou v oboru Mechanik počítačem řízených strojů zakončil i Střední odborné učiliště strojírenské a elektrotechnické dole u Zetoru. Protože mě další studium nijak nelákalo, rozhodl jsem zapojit se do pracovního procesu. Deset let mě živila kontrolorská židle, měření všeho druhu, ve společnostech Zetor, Roscomac a Rytech kovo (Královopolská). Montérky už mě přestaly bavit a tak jsem přesedlal do ABB. Nejdřív na konstruktérské křeslo a po čase jsem se přestěhoval do křídla Výzkumu a vývoje, kde vytvářím aplikace pro AR a VR, tedy rozšířenou a virtuální realitu. Svoji činnost v oddílu jsem v roce 2017 ukončil, ale tu a tam vypomáhám svým poradním hlasem "z kamzičího důchodu" a podílím se na tvorbě a správě oddílových digitálních kanálů (web, FB, IG, YT).

Výletu se zúčastnili:


Karas

Luhas

Jarda

Ufon

2 komentáře u „Vaření v Rakoveckém údolí“

  1. Teda vy jste si to krásně užili…soudím podle fotek a zápisu parádní výlet. Škoda, že jsem tentokrát nemohla, za 14 dní výlet s rodiči si nenechám ujít!

Komentáře nejsou povoleny.