Dobrodružná výprava na Stránskou skálu

Jako každý správný výlet, tak i ten náš začíná srazem – jak jinak, že? Sešli jsme se v 10 hodin posledního dne v týdnu na náměstí Karla IV. Výlet byl svolán jen s týdenním předstihem, ale i tak se nás sešlo 11 dětí v doprovodu 3 vedoucích. Teplota byla nějakých 13°C, což by na duben ještě šlo….ale ten vítr, to byl fujtabl. V jeskyních naštěstí nefouká, tak to větřisko nakonec nemělo tak zásadní vliv na pohodu výletu, protože jsme byli stále někde zalezlí a to jak na průzkumu, tak na hrách.

Z náměstí jsme se vydali na starou tramvajovou trať, která vede na Stránskou skálu. Koleje už na většině trasy vůbec nejsou, zbyly po většinou jen pražce, na kterých ty koleje byly připevněné. Všude bujela spousta zelené vegetace a byl to trochu pochod džunglí. Ale zábavný! Po hodince jsme se dostali na Stránskou a započal náš průzkum.

Hned jsme se vrhli do nejbližší jeskyně. Pro mě to byla ta nejzajímavější. Na konci jeskyně je totiž plazivka. Všichni měli z propozic to správné oblečení, ve kterém se mohou ušpinit, a tak nebyl problém zamířit do plazivky ve fakt velkém počtu. Až jsme si v tom malém průchodu připadali jako mravenci, co lezou v jedné řadě pro jakejsi drobeček. V polovině plazivky byl už jeden zlomový bod, kam šli jen odvážlivci. Chtěli se přece zapsat do knihy, která bývá na konci každé takové plazivky. Moris, Dave, Medúza a Hanička se oddělili a prošli tím malilinkatým průchodem. Patnáct minut o nás nebylo slyšet, ale když jsme se z plazivky konečně vrátili, byli jsme usměvaví od ucha k uchu z provedeného zápisu do knížky. Pravdou asi je, že úsměv byl z těch nových zážitků, co jsme si tam udělali 🙂 .

Tak jednu jeskyni máme zmáknutou. Je čas na druhou. V druhé jeskyni jsme se s nějak velkými prostory nesetkali. Jeskyně nám připadala spíše jako spletice chodbiček. Ideální místo na hru. Tak si tedy zahrajeme na Babu! Jak poznáme, kdo honí? To je jednoduché, takový člověk přece vydává zvuk „Ňaňaňaňaňaňaňa“. V zápalu hry do jeskyně přišli i nějací jeskyňáři. Helmy, kombinézy, spešl svítilny. Řekněme, že naši hru na Babu v jeskyni nečekali, ale s úsměvem to přešli a pokračovali do jiné jeskyně 🙂 .

Po hře jsme se přesunuli k poslední neprozkoumané jeskyni – té největší. Průzkum proběhl i s přednáškou o Stránské skále a hned vedle ležícím skladu Civilní Obrany (CO) firmy Zetor. Po průzkumu byl oběd, tedy alespoň pro některé. Část vedení šlo připravit hru do té jeskyně. Musela se rozmístit stanoviště, jeskyni patřičně osvětlit a zapálené svíčky naskládat do tvarů… a mohlo se jít hrát. Děcátka jsou už napapkaná a tak nám nebrání nic, vrhnout se tuto speciální hru. Popisovat vám ji moc nebudu, pravidla by vydala na samostatný příspěvek. Pro děti však byla pravidla jednoduchá, dozvěděly se cíl hry, příběh a na vše ostatní měli za úkol přijít během hry. Hned na začátku se dozvěděly, že budou hrát jako jeden tým. Poté byly zavedeni k časovému portálu, u kterého měli možnost nahlédnut do budoucnosti. Budoucnosti ovládané roboty (viz knížka Karla Čapka – R. U. R.). Úkolem dětí bylo zvrátit budoucnost, aby na světě byli zase jen lidé. Mohli k tomu použít jeden ze 3 artefaktů. Byla to bomba pro zničení první továrny na roboty, petice k omezení výzkumu robotů a v neposlední řadě parte o zabití vynálezce robotů (Georgeho Rossuma). K tomu, aby získaly děti artefakty, museli na stanovištích vyřešit řadu úkolů a logických hádanek. Jednotlivá stanoviště měla mezi sebou návaznost. Třeba k získání artefaktu parte museli děti v Knihovně získat jméno prvního vynálezce robotů. V bance si museli vydělat 20 000, aby pak se jménem a penězi mohli přijít za Nájemným vrahem, který jim dal parte.

Hra však měla háček. Jednou za čas se začal hroutit časoprostor. Znamenalo to pro děti, že na písknutí musí do 20 sekund doběhnout k portálu. Kdo to nestihl, byl v dalším kole oslepen šátkem. Po 20 sekundách nás portál přenesl zpět do výchozího bodu. A historie se opakovala. Znovu se vysvětlovala pravidla hry a všechny splněné úkoly se anulovaly. Dětem zbyly jen vzpomínky, co se kde musí udělat, takže úkoly pak zvládaly plnit rychleji a rychleji, až herní systém porazily a hru vyhrály. Nakonec tedy děti získaly artefakt bombu. Jak jinak 🙂

Po hře v jeskyni jsme šli zase chvíli na světlo. Následovalo horolezení, jenž nám zajišťovali nově příchozí vedoucí Matouš, Stoupa, Bára a Smrky. Každý měl možnost vyzkoušet si šplhání po stěně. Pro některé to bylo poprvé, pro naše stálé členy to bylo jen zopakování svých znalostí a procvičení těla. Doprovodný program byla hra Na krále a šaška. To jsme si hezky rozproudili krev v žilách 😀 . Jak nás už tlačil čas, museli jsme vyrazit zpátky do Líšně, abychom stíhali sraz na náměstí. Starším jsme dali možnost zůstat u horolezení, což všici využili a ještě si dali jedno kolo slaňování. S mladšími jsme my 3 vedoucí vyrazili na zpáteční pěší tůru po kolejích. Za hodinku jsme byli na náměstí a v nohách za ten den jsme měli 9 kilometrů, což není špatné, když se do vzdálenosti nepočítají kroky v jeskyních.

Tak a to je celý výlet. Tradiční výlet na Stránskou skálu. Ale dle mého nadmíru dobře provedený a realizovaný. Tak doufám, že se vám výlet líbil stejně jako mě a že z něj máte taky spoustu zážitků jako já. Tak na další Stránské za rok ZDAR!

Akce se zúčastnili

Koub
Koub
Moris
Moris
Dave
Dave
Matouš
Matouš
Stoupa
Stoupa
Bára
Bára
Smrky
Smrky
Had
Had
Krokodýl
Krokodýl

Kája

Šárka
Hanka
Hanka
Veverka
Veverka
Murlock
Murlock
Kahun
Kahun
Medúza
Medúza
Koleje
Koleje
Členové, kteří byli na výletě, ale nemají na webu profil: Paja

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

© 2017 Karas, Moris, Stoupa Wordpress - Frontier