Jednodeňák do bunkru Výpustek

Sešli jsme se na Náměstí Karla IV. v 8h ráno v sestavě David, Marek, Šimon a Veverka. Z vedení pak Koleje, Koub a Moris. Bylo nás jen pár, ale i tak jsme si výletu užili. Ostatním se nechtělo asi kvůli zimě.

Naše první kroky vedly na Velkou Klajdovku, odkud jsme se posunuli autobusem do Ochozu u Brna. Odtamtud jsme pokračovali po zelené turistické značce k rozcestníku Pod Vysokou. Cestou jsme hráli oblíbenou pochodovou hru Olagalové. Jak cesta plynula, hrnuli jsme si cestu místy neprošlapanými cestami a chvíli co chvíli jsme dělali menší pauzičky a blbnuli jsme ve sněhu. Kilometry odsýpaly, přešli jsme na modrou značku, červenou a už jsme byli u Výpustku, kde jsme hned po příchodu obsadili ochranný bunkr. Následoval oběd v teplé místnosti u vstupu do bunkru a následovala prohlídka.

Na povel nás měl průvodce – vysokoškolák – skaut, jenž nám ukázal a vysvětlil, k čemu jaké vybavení bunkru sloužilo, jak vypadal takový klasický den vojenské posádky a co by se dělo, kdyby v bunkru došlo k výjimečné situaci.  Po prohlédnutí bunkru jsme pokračovali do jeskyně za bunkrem. Opět se zde setkávala dávná minulost s nedávnou historií. Dozvěděli jsme se o prvních tvorech – medvědech a lvech, jenž osidlovali jeskyni, o speleolozích jenž jeskyni objevovali a o vojenských osádkách, které měnily vzhled jeskyně. A také o těžbě, co zde probíhala.

Po ukončení prohlídky jsme se rozhodli ještě navštívit expozici Jeskyně a lidé. Veškeré exponenty si děti pečlivě prohlédly, zkoukly i dokumentární video a na konci expozice našly děti prolézačku, která slavila největší úspěch. Tam se děti vyřádily. Prolézačka napodobovala stísněné prostory jeskyní a simulovala skluz po hladké stěně skály.

Po prohlídce jsme už Výpustek opustili a obklikou po modré turistické značce jsme se začali vracet do Ochozu na zpáteční autobus. Dojít to města jsme dokázali o hodně dříve, než bylo v plánu, a tak jsme se rozhodli ujít ještě nějaký ten kilometr k dobru. Rozdali jsme groše, nálepky do pasovek a vydali se ještě na cestu. Nakonec jsme dorazili na autobusovou zastávku mezi Ochozem a Líšní, k zastávce Na Spáleništi. Tam jsme počkali 20 minut a svezli se jednu zastávku, abychom stihli návrat na náměstí. Po výstupu na Velké Klajdovce jsme už jen v rychlosti sběhli na Náměstí Karla IV. kde jsme se rozešli domů, usušit se a ohřát se po celém dni stráveném venku. Teplota byla -7 °C a sněhu tolik, co za minulé roky ani nepamatujeme.

Na dalším výletě nás už snad bude víc. Jakmile se oteplí. Asi 🙂

Moris

Do Kamzíku mě přibrali na základní škole Pohankova ve 2.třídě. Nábor prováděli Pepís a Karas a v té době jsem si řekl proč to nezkusit. Již od první schůzky jsem se stal aktivním členem a bavím se tím doteď. V kamzíku jsem poznal fajn lidi, které bych nejspíš nikde jinde nepotkal a navštívil jsem tolik míst kam bych nikdy jindy nevstoupil. A to je můj důvod proč tu být. Zábava, kamarádi, poznání, hobby. Jsem členem tohoto oddílu od středy 8. září 2004. a od té doby jsem prošel pozicemi rádce skupinky, praktikant, etapovkář, hlavní vedoucí přes školní rok, až po funkci hlavního vedoucího na letním táboře, kde jsem setrval 4 roky až do ostěhování z Brna. Nyní pomáhám oddílu na dálku správcováním webu a programováním drobných funkcí, které oddíl potřebuje. A samozřejmě dál jezdím na výlety a tábory, neboť to se dá stíhat i z velké dálky. Moje aktivita pro oddíl přeskočila z klubové na unijní. V současné době zastávám pozici Místonáčelníka pro členskou základnu na Ústředí České tábornické unie.

Výletu se zúčastnili:

1 komentář u „Jednodeňák do bunkru Výpustek“

  1. Škoda, že Ferda nemohl. Užil by si to. Ale zvítězila kultura v Mahenově divadle 🙂 Na pololetní prázdniny se už ale těší!!

Komentáře nejsou povoleny.