Kamzíci Brno

Středa : Sraz byl na Zvonařce , kde jsme se všichni sešli a odjeli směr Mikulov. Po příjezdu na zastávku, jsme se vydali do školy. Cesta trvala chvíli, dorazili jsme na místo. Vybalili jsme si věci a odešli na vycházku po Mikulově a okolí. (pokračování příspěvku…)

Tak tento výlet se opravdu vydařil. Jeli jsme v hojném počtu s Karasem, Pepís a Matoušem. V Židenicích na nádraží jsme nasedli na vlak a odjeli směr Adamov. (pokračování příspěvku…)

Sešli jsme se všichni, jako vždy, na náměstí Karla IV. Na výlet nás jelo devět, Matouš, Karas, Granko, Marťas, Kuba, Kubík, Radek, Příšera a Slůně. Až jsme všichni byli nachystáni, dofoukli jsme kola a vyjeli směrem na Klajdovku. Tam jsme si prohlédli Brno a pak se vydali kolem lomu z kopce do Maloměřic. Po cestě jsme museli podjet několik závor a některé byly zákeřně nízko, Příšerovi upadl kousek helmy , pak si to ale upravil a jelo se dál… (pokračování příspěvku…)

Do Bíteše jsme odjeli od Grandu. Dojeli jsme do Bíteše a šli do Zdeniččiny ordinace. Odtud jsme pokračovali do muzea, kde nám vedoucí řekli, že je důležité znát minerály, o kterých jsme se nakonec nic nedozvěděli. Jenom z historie Velké Bíteše nebo Býteše za starověku. (pokračování příspěvku…)

Vyrazili jsme v devět třicet z nádraží. Bylo nás půl napůl, neboť bylo pět vedení a pět dětí. Já, Mára, Marťas, Oja, Carmen, Kýbl, Denča, Stoupa, Bára, Matouš.

Do Kralic jsme dorazili o hodinu později. A hned z toho byla první hra: kolik jsme ujeli kilometrů? Než jsme vyšli, byla zahájena druhá hra, a to na zakázaná slova. Zakázanými slovy bylo: proč, jak, aha a kilometr. Dostali jsme každý šest papírků, což byly naše životy. Pokaždé, když nás někdo načapal, tak jsme mu museli odevzdat papírek. Už po čtvrt hodině byli někteří looseři bez papírků.

(pokračování příspěvku…)