Ztraceni

ztraceni-logo

Základní informace

Termín tábora: 27.-18.8.2012

Vedoucí tábora: Tomáš „Stoupa“ Novotný

Programový vedoucí: Tomáš „Stoupa“ Novotný

Kuchař: Karolína „Kari“ Bauerová

Zdravotník: Katka „Pepís“ Pelcová

Fotky z tábora

Šifry z pokladovky

Pokladovka mladší:


Pokladovka starší:

Diplomy

Diplomy-2012-upominkovy
Diplomy-2012-2Diplomy-2012-letenka

 

Nahrávky kazet

 

Družinkové pokřiky

Kronika 2012-1Kronika 2012-2Kronika 2012-3

Labuť

My jsme Labutě, barvu máme modrou,

ať všechno vyhrajem, kondičku máme dobrou!

  • Kuba, Ange, Kit, Medúza, Hanka, Jarda

 

Plamen

Plamen hoří, vše zamoří!

  • Dave, Murlock, Marťas, Jurka, Padák, George

 

Hydra

Hydra, není žádná vydra!

  • Příšera, Koub, Koleje, Miki, Veverka, Luhas

 

Šíp

Červený šíp je náš znak,

v boji všem vytřeme zrak!

  • Granko, Radek, Denča, Kubrt, Kaštan, Kahun

 

Vedoucí

Na ostrově ztraceni,

zachrání vás vedení!

  • Stoupa, Pepís, Kari, Karas, Martin Klíma + Janča, Matouš, Blaster, Moris, Kecka, Carmen, Honza, Neville, Hanka K., Áda, Jura Novotňák+Míša, Morten+Mája

 

Přepis táborové kroniky

Cyklo přesun do tábora 1/2 – pátek 27.7.

Srazili jsme se v 8:30 na parkovišti u Delta pekáren v Horních Heršpicích. Skupinu šestnácti cyklistů vedl Stoupa, který přijel na sraz pozdě, a potom pomocí jeho GPS navigace nás vozil okolo Brna. Konečně jsme narazili na správnou cyklostezku Vinař, po které jsme pokračovali dle plánu. V doprovodném vozidle jela Hanka s Ádou, které nás na pravidelných zastávkách čekaly s občerstvením. Počasí nám přálo. První zastávku jsme měli v Dolních Kounicích. Dále jsme pokračovali přes Vémyslice, Vedrovice, Tavíkovice, Rozkož a Hostín, kde jsme k večeru našli krásný rybník na koupání. Vykoupali jsme se a nocleh jsme našli v nedalekém lesíku. Ujeli jsme asi 80km.

 

Cyklo přesun do tábora 2/2 – sobota 28.7.

Brzo ráno jsme se nasnídali a vyrazili na další část cesty. Jeli jsme přes Nové Syrovice do Jemnice. V Jemnici jsme navštívili zámek a pak jsme pokračovali k nedalekému rybníku, kde nás s obědem čekalo doprovodné vozidlo ve složení Kýbla a Hanky. Pak už nás čekala jen závěrečná část směrem Matějovec. Tam jsme dorazili okolo 16. hodiny. Na posledních pár kilometrů sice drobně pršelo, ale všichni jsme dorazili do tábora v pořádku. Ujeli jsme celkem 145km za oba dva dny. Zbytek dne jsme relaxovali a o víkendu jsme už stavěli tábor.

 

Den první – pondělí 30.7.

V 8:30 jsme se sešli na Hlavním nádraží v Brně. Od dětí jsme vybrali přihlášky, rozloučili se s rodiči a vyjímečně nasedli do autobusu. Indiáni totiž vytrhali koleje a tak nás pan řidič dovezl až do Náměště nad Oslavou. Tam jsme přesedli do vlaku. Klasická trasa, tedy do Kostelce u Jihlavy a do Dolního Bolíkova uběhla v klidu, samozřejmě děti málem pokácely kde co, ale vedoucí to vše zachránili. V Dolním Bolíkově jsme navštívili tamní židovský hřbitov, odlovili geokešku a vydali se na 8km cestu k táboru. To nám uteklo celkem rychle, protože dětičky vesele ťapaly. V táboře nás čekali starší a zbytek vedení, kteří jeli v pátek z Brna na kolech. Nastěhovali jsme se do stanů a šli se vykoupat. Jen tak na rychlo se opláchnout, navečeřet se a hurá na kratičkou procházku do okolí. Celý den, i teď večer tu nějací páni v bílých pláštích mačkají jakési tlačítko. O co jde, netušíme. Přijídou, zkontrolují hodiny a na blikajícím zařízení stisknou tlačítko. A pak zase odejdou a s nikým se nebaví. Trocha zpěvu a pak do hajan.

  • Vedoucí dne: Pepís
  • Služba: starší holky
  • Vítězný pokřik: –

 

Den druhý – úterý 31.7.

Je krásné ráno. Vyběhli jsme na rozcvičku, kluci k Taklawakanu, holky k Hlaďáku. Vykoupali jsme se a vrhli se na ranní nástup. Stoupa, jako letošní vedoucí tábora, nás seznámil s dnešním programem, což bude dřevo, dostavba latrín, něco málo her, po obědě etapovka a večer oheň. Dopoledne jsme tedy splnili plán a teď se hrají hry. Pepís již vyvěsila první informace na nástěnku a do tabulky už jsme zapsali i první bodíky – za pořádek. Kari s holkama nám připravili výborný oběd. Naší novopečené „paní kuchyně“ se zatím daří výtečně. V poledním klidu jsme připravili pro děti etapovku o jména. Původní plán, cesta na vědecký kongres do USA, skončil tragicky. V turbulenci letadlo ztratilo výšku a havarovalo do moře. Naštěstí nikdo nebyl zraněn a celá posádka se dostala na břeh neznámého ostrova. Také se jí podařilo z moře zachránit něco věcí, takže přežití do příjezdu/příletu záchrany by neměl být problém. Snad. Uvidíme, co si pro nás tento kus neznámé země připravil. Celá hra se protáhla až do pozdního odpoledne, takže už nám zbyl čas jen na úklid dřeva a večeři. Po ní nás čeká zahajovací oheň, který Matouš s jeho skupinou (pracovní) připravil. Zpěv, rozdání prvních diplomů a spánek. Letos se nám na táboře sešli skupiny Labuť, Šíp, Hydra a Plamen.

  • Vedoucí dne: Karas
  • Služba: Labuťky
  • Vítězný pokřik: Hydra

Karas řídil letadlo, tak to taky dopadlo.

 

Den třetí – středa 1.8.

Ráno je krapet chladno (9°C), ale snad nám dnešní den přinese lepší počasí (Dačice předpovídají jasno a 32°C, uvidíme). Rozcvička, nástup, kde družinky předvedly své nové pokřiky, snídaně a bodování. Dnes dokonce Veverka skončil s -4b. Poté následoval dopolední program. Starší, tedy rádci a podrádci, se jali vytvářet nové družinkové vlajky. Ostatní, tedy drobotina, prošli po skupinkách disciplíny, které je seznámily s chodem jednotlivých částí tábora. Moris jim ukázal, jak zacházet s latrínou, Kecka s Carmen jim ukázaly, jak na umývání ešusů, Matouš děti poučil o chodu dřevozpracování a zásobování kuchyně chrastím a na konec jim Karas ukázal jídelnu a kuchyni. Každá z těchto disciplín byla doplněna hrami (u latríny zasypáváním, u jídelny běh s ešusem, v umývárce šolícháním na cíl a u dřeva samozřejmě řezáním a sekáním). Po tom všem kratička picí pauza a po ní seznámení s „drsnou planinou“. Nyní čekáme na oběd a děti se v mezičase masakrují při hře na vlajku. Ta skončila nerozhodně a tak se bude po poledním klidu pokračovat. Spokojeně právě všichni trávíme mexickou kuchyni, kterou nám Kari se službou připravili. Odpoledne jsme si byli všichni zaplavat. vytáhli se čluny, stříkací pistole, lehátka a dětičky se dosytosti vyblbly. Poté nás místní pracovníci (ti co mačkají tlačítko) poučili o tom, že se jedná o bezpečnostní systém, že jej musíme mačkat každých 8 hodin, jinak se spustí poplach. Ten jsme si samozřejmě nanečisto hned vyzkoušeli v reálné simulaci.

Spustila se siréna a z táborového ampliónu se ozval ženský hlas, který nás informoval, že byl spuštěn „nouzový režim stanice“. Do šesti minut se musíme sbalit a opustit tábo. Každou sbalenou družinku si vzal pro tentokrát jeden z „operátorů“ a po sbalení je dovedl ke skladu CO2, kde si rádce družinky nafasoval bezpečnostní Overall v barvě družinky a ostatní vyfasovali barevný rozlišovák na paži. Poté je odvedl do bezpečné vzdálenosti a tam je instruoval o tom, že zde musí vyčkat na signál z tábora, tedy ze stanice Tábor. Při návratu musely děti vykonat několik fyzických testů, aby se zkontrolovala jejich kondice/zdraví a poté po jednom projít dekontaminační zónou. Po tomto testu následovala závěrečná instruktáž od operátorů a večeře. Po ní ještě svižná noční hra – plíživá Kimovka. Beze ztrát na životech se děti vrátily do tábora včas, aby v intervalu od 21:45 do 22:00 stiskly bezpečnostní tlačítko. A hurá do hajan.

  • Vedoucí dne: Hanka
  • Služba: Hydra
  • Vítězný pokřik: Šíp a Labuť

Pozor, Blastře, v rybníce jsou ryby! Zkontroluj si, zda ti něco chybí.

Nahej Blaster v rybníku, křeče měl až v kotníku.

 

Den čtvrtý – čtvrtek 2.8.

I přes nepříznivě předpovědi nás ráno uvítalo sluníčko. Proběhla rozcvička, nástup, snídaně, bodování pořádku a začal dopolední program. Dnes si musí družinky postavit své evakuační chýše, ve kterých, dle potřeby, musí zvládnout v suchu přespat. Zkušení vedoucí jim s tím pomáhají. Kolem dvanácté se podávala svačina. Během ní Pepís dětem vysvětlila Dovednosti (bobříky) a Hodnosti. Pak na chvíli ještě stavba chýší a pozdní oběd. Ten byl posunut, protože se Áda nemohla dozvonit na paní Duškovou v Matějovci, kde byly v lednici buřtíky. Počkali jsme nakonec na lunchmeat a pojedli ho s bramborami. Polední klid proběhl v klidu a po něm kolem 16. hodiny jsme vyrazili na výlet. Starší oklikou přes Stálkov na kolech, mladší pěšky přímo do Horního Radíkova, k rybníku Horní Hamr na koupání. SLuníčko hřálo a tak to bylo příjemné osvěžení. Poté, už dohromady s kolisty na Filipovy kameny, kde jsme odlovili kešku a Pepís ošetřila upadnuvšího Radka. Kolisti se chvíli předtím oddělili a vydali se na místo, kterému místní říkají „Ďáblův zadek“. Karas s Pepís a mladšími se vydali rovnou do tábora, protože se na obloze začali shlukovat mraky plné vody. Jak jsme se báli deště, tak i cyklisti se potýkali s Marťasovým kolem, kterému praskla duše. Tu slepili, ale po pár kilometrech se to opakovalo. Nakonec nás cyklisti chytli u Nového světa a odtud Marťas a jeho prázdné kolo pokračovali s námi. Ostatní kolisti jeli do tábora. A stihli to. Nás pěší chytl ve Vlčí jámě slušný déšť. Do tábora jsme dorazili promočení, ale naštěstí teplota nespadla nijak nízko a to nám značně ulehčilo postup. Všechny děti se hned převlékly a své mokré věci rozvěsily s Kary do kuchyně nad kamna na sušení. Následoval pozdní nástup (21:00) a večerka.

  • Vedoucí dne: Kecka
  • Služba: Šíp
  • Vítězný pokřik: Hydra

Prší, prší, jen se leje,

Hydra se ze stanu směje.

 

Den pátý – pátek 3.8.

Celou noc pršelo a ráno ještě taky. Trochu. Rozcvičku jsme přesto zvládli a po ní následoval dopolední program – Stavba chýší. Dnes také započali první bobříci. Kuchyně nám chystá výborný oběd. Jak bobříci započali, tak také skončili. Hanička mlčení, George mlčení a Denča mlčení  vzaly za své  😀 . Po rizotu a polévce (hrášková), v poledním klidu, některé družinky dostavují chýše, někteří mladší členové píší dopisy domů. Pepís, Hanka a Áda vyrazily do Dačic. Na odpoledne plánujeme pro děti bojovku, tak uvidíme, jak nám bude počasí přát. Zatím to jde. První odpolední hrou bylo přenášení zprávy. Děti ve spojených družinkách – Plabuť a Šidra se musely dostat přes tábor plný hlídačů – nepozorovaně. Druhou odpolední hrou bylo Dominance, kdy v Drsné planině bylo 6 stanovišť, které musely družinky obsadit. Za každé 2 minuty jim přibyl bod. Pokud ke kruhu dorazila skupinka s větším počtem členů, připadl kruh jí. První větší úraz. Kuba Hochman spadl a do dlaně si vrazil klacík. Naštěstí Karas a Pepís zasáhli včas a poškozenou packu opravili. Dnes také těsně po večeři, ke které nám Kari nachystala párky, dojeli do tábora Bára, Jura Novotňák a Míša. Teď už je tma a tak společně zpíváme v jídelně.

  • Vedoucí dne: Blaster
  • Služba: Plamen
  • Vítězný pokřik: Labuť a Hydra

Chýše už jsou postaveny, opustíme bezva stany?

Dominium, to je hra, potom párek jako kra.

 

Den šestý – sobota 4.8.

Fajnové počasí. Rozcvička proběhla bez problémů, jen ranní koupání kluků proběhlo v plavkách kvůli místním koupajícím se. Po snídani proběhly rajóny a po nich disciplíny – uzlování s Karasem, zdravověda s Pepís a stavba táborového ohně s Honzou. Dnes se nám vydařil oběd již ve 12:30. Po něm jsme si na chvíli dáchli a nyní dětičky vyrazily na „procházku po modré“ směr rožnovský vysílač a totem pod Šibeníkem. Procházka se všem líbila. Po cestě vedoucí naučili děti hrát hru Olagalové, která nás provázela po celou dobu vycházky. Stoupa také vysvětlil dětem, co označují turistické značky a jak fungují rozcestníky. Náš cíl byl u skály pod kopcem Šibeník, kde se nachází pěkný trampský flek s totemem. Tedy jsme si rozdali malou svačinku a s Pepís potrénovali kontrolní otázky z dění na táboře => takový malý kvíz. Po návratu z vycházky, večerním nástupu a večeři měly děti čas na přípravu scének k večernímu táborovému ohni. Ten byl takovým malým zakončením prvního táborového týdne.

  • Vedoucí dne: Kecka
  • Služba: Labuť
  • Vítězný pokřik: –

 

Den sedmý – neděle 5.8.

Ráno začalo svižně. Sice bez sluníčka, ale to za chvíli na nás vykouklo a pak nás hřálo celý den. Což je super. Neb v neděli je sanitární den. Děvčata se konečně pořádně vykoupala a namydlila, kluci se vydrhli a Stoupa se oholil tak, že jeho kolínská voněla celým táborem. Po „náročném“ dopoledni se všichni nacpali obědem a poté, co si odpočali, jsme se vrhli na hru Kurýři. Děti se brzy dostaly do hry a začaly doručovat zásilky pěkně rychle. Všichni skórovali, ale nejvíc skóroval Kubrt, který hru vyhrál. Tento rok dokonce přibylo jedno vylepšení od Stoupy a Nevilla a to, že kurýři smějí prodat své transportéry a tím zlepšit své skóre. Večer si všichni navázali trička a šátky na batiku. A po večeři nás Pepís naučila spoustu písniček v hodině zpěvu. Dokonce se tu objevil i sólista – Kaštan. Pěl a pěl až nám uši zaléhali  :mrgreen:

  • Vedoucí dne:
  • Služba:
  • Vítězný pokřik: Labuť

Kurýr, balík, zásilka,

dnes je velká dobírka.

 

Den osmý – pondělí 6.8.

Zápis ze dne se bohužel nedochoval.

  • Vítězný pokřik: Labuť

Labutě jsou nemocné, prosíme, pomozte!

 

Den devátý – úterý 7.8.

Dnešní ráno bylo opravdu v letu, bez rozcvičky. Rychle snídaně a pak hoplá do Dačic. Starší pod vedením Stoupy jeli na kole a mladší pěšky pod vedením Ivči a Lady. Sešli jsme se v zámecké zahradě, kde jsme se naobědvali a pak vyrazili na věž v rámci poznávání historie. Schody byly velmi točité a věž byla 51m vysoká. Výhled stál za tu námahu. Ovšem co by to byl za výlet, kdyby nebyl rozchod. Za hodinu se děti vrátili se spoustou nepotřebných věcí, např. s balíčkem žvýkaček, které dávají po potáhnutí elektrický šok. Po tom, co jsme se nastoupili a děti napálili dostatečný počet zájemců o žvýkačky jsme se autobusem přiblížili k táboru a zbytek šli pěšky. Cyklisti najeli „neuvěřitelných“ 45km. Večer, když jsme dorazili zpět, nás čekala výtečná česnečka od Pepís. Dnešní událostí dne se nestala česnečka, ale poplach, který spustila Ange, když zmáčkla tlačítko o 2 minuty dřív než měla. Tudiž po návratu následovala dekontaminace (cvičeníčko). Nadšení bylo nepopsatelné  🙂 .

  • Vedoucí dne: Lada
  • Služba: Plamen
  • Vítězný pokřik: Labuť

Poplach se dnes rozezvonil, protože to někdo zkonil.

 

Den desátý – středa 8.8.

Z rána jsme zahráli pár her na louce a pak se rozjel hlavní program dne a to hra Města, kterou vymyslel Stoupa s Kýblem již za svých mladých let. Jedinou změnou bylo přidání hostince, který umožňoval nákup potravin, vždy ori celou družinku. K dispozici byli různé cukrovinky, ale hlavně smažák, tortilu, palačinky a juice. Během hry se zas pomocí Blastera podařilo spustit opět poplach, takže následovala evakuace, dekontaminace a vrácení dětí do hry. Na konci měst se o unikátní sladkou odměnu utkaly všechny družinky i vedení v ringu (šátkovaná). A hádejte, kdo asi vyhrál? Vedení. Boj se zakončil zvoláním pokřiku – Vedení je vedení a nad vedení nikdo není. Děti dostaly sladkou útěchu, že se snažily. Večer jsme zahráli kufr, ale děti během večera umřely únavou, takže jsme je jen přesunuli dospacáků na kutě.

  • Vedoucí dne: Ivča
  • Služba: Labuť
  • Vítězný pokřik: –

 

Den jedenáctý – čtvrtek 9.8.

Dneska je klidný den. Družinky dostavují svoje stroje času a tak, aby se trochu dětem rozproudila krev se uspořádal trojboj tábornických dovedností. Což je sekání (trefování se do středu špalku), zatloukání hřebíků s vytloukáním hřebíků a řezání dřeva. Odpoledne se začalo pracovat na vařící etapové hře. Děti měly za úkol udělat Setonův hrnec a upéct si v něm kuře. Jeho příprava zabrala nemálo času a tak se jedlo až pozdě večer. Všechno se zadařilo a nikdo nebyl o hladu.

  • Vedoucí dne: Bára
  • Služba: Hydra
  • Vítězný pokřik:

 

Den dvanáctý – pátek 10.8.

Hned z rána jsme začali úklidem a to Setonových hrnců. Museli se pořádně uklidit, aby nebylo poznat, že tu nějaký byl. Vzhledem k tomu, že večer bude oheň, je potřeba nanosit hodně dřeva. Takže spousta těžké práce. Mezitím mohli děti pod vedením svých rádců dodělat z ruliček stroje času, což byla dráha z trubiček od toaletního papíru, který mohli libovolně skládat. K tomu dostali kuličky a s pomocí rolniček umístěných v dráze museli zacinkat v časových intervalech 5,15 a 30 sekund. Rovněž se dodělával trojboj tábornických dovedností. Odpoledne se zhodnotily stroje času, kosmeticky se upravil táborový kruh a postavila se pořádná pagoda. Ještě poslední příprava scének k ohni a hurá na večeři. K večeru jsme se všichni odebrali k ohni a v pozoru čekali, až Medúza (ohnivák) zapálí všechny 4 ohně – krásy, pravdy, síly a lásky. Během ohně nás ale přepadli. Starším zmizela tajná bezpečnostní schránka (tu dnes vykopali, ale nemají kód k otevření). Pod vedením Kari se vedla stopovací výprava. Starší s bagáží na dva dny dorazili do Kaprouna, kde čekali u ohně Zdenička, Padík, Alda, Honza, Neville, Stoupa a Bára. Slavnostní řečí se započala 1. výprava na počest Jury Novotňáka, našeho letitého kamaráda, Stoupového tatínka. Mladší děti zůstali v táboře a jejich vyšetřovací – pátrací akce pokračovala až zítra.

 

Den třináctý – sobota 11.8.

Zápis ze dne se bohužel nedochoval.

 

Den čtrnáctý – neděle 12.8.

Zápis ze dne se bohužel nedochoval.

  • Vítězný pokřik: Šíp

Stavění domečků nám jde líp,

jsme přece červený šíp.

 

Den patnáctý – pondělí 13.8.

Dnešní den jsme začali odpočinkově. Hnedka etapovou hrou, kde si družinky měli z papírku pomocí izolepy udělat skafandr. Velmi odpočinková hra. Výsledky nebyly vůbec špatné, vyšly z toho velmi zajímavé ochranné oblečky se spoustou zlepšováků. Po obědě proběhla výuka orientace v terénu a práce s buzolou. Aby se děti osvědčili, jestli poslouchaly, nebo se jen flákaly, tak se uspořádal azimuťák. Všechny děti, i když někteří s menšími problémy, uspěly. Večer následovalo pozorování hvězd s výukou souhvězdí pod Stoupovými křídly. Cestou zpátky jsme měli stezku odvahy.

  • Vedoucí dne: Kecka
  • Služba: Šíp
  • Vítězný pokřik: –

 

Den šestnáctý – úterý 14.8.

Dnešní program – Olympiáda. Klasicky, jako každý rok se konala Olympiáda a do Matějovce se sjížděli nejúspěšnější sportovci celého tábora, aby se utkali v jednotlivých disciplínách ve dvou kategoriích – mladší a starší. Letos se poprvé konal nefalšovaný triatlon – kolo, plavání a běh. Starší závodili jako o život. V běhu nakonci Granko předběhla Stoupu. Moc se mu to nelíbilo neb to měl pak celý den na talíři. Mladší účastníci Olympiády se utkali v marathonu na rožnovském okruhu. Po řízeném odpočinku následovala přestřelka. Hráli i Stoupa se Smrkym. Ti si to snad užívali nejvíc :-). Večer jsme se naučili šifrovat, aby nám šel poklad pěkně od ruky.

  • Vedoucí dne: Blaster
  • Služba: Plamen
  • Vítězný pokřik: Šíp

Triatlon je pro starší, vedení to postraší.

 

Den sedmnáctý – středa 15.8.

Poplach!!! budí všechny táborníky. Sbalte si věci na jeden den. Matouš a Smrky i Stoupa pobíhají kolem stanů a vyhánějí sbalené ze stanů. Na snídani je jogurt a musli. Po snídani, co všichni dostali pokyny a svačiny se začína luštit první šifra. V prvním kole – starší, pak mladší. Po jejím vyluštění a odchodu všech dětí se tábořištěm rozneslo ticho. TICHO V TÁBOŘE – Ticho, které až do pozdního odpoledne, kdy se řítí první úspěšní absolventi pokladu – mladší. Starší děti přicházejí až pozdě večer. Unavení a vyčerpaní. Celou pokladovku dokončil pouze Příšera+Dave, ostatní to ke konci vzdali.

  • Vedoucí dne: Moris
  • Služba: Labuť
  • Vítězný pokřik: Plamen

Pokladovka dobrá věc, jdeme na věc!

 

Den osmnáctý – čtvrtek 16.8.

Ráno se dospávala pokladovka. Budíček až v 8:00. Dopoledne – balení. Poslední dny tábora a začínáme bourat. Nesmíme zapomenout na hledání pokladu. Mladší to zvládli již včera a dnes hledají starší. Třetí místo se nachází na stromě. Druhé místo je už složitější. V kýblu s kejdou jsou ampulky – v jedné z nich je azimut. Ange statečně, po loktech v kejdě hledala a poctivě nachází. První místo – Příšera s Davem musí přepálit provázek, který drží kyblík na stromě. Po přepálení, hoši dychtivě čekají na překvápko pod stromem chytajíc. Hoj, to překvapení – padla na ně hromada ampulek s vodou a octem. Ajajaj. V ampulce opět azimut, ovšem těch falešných ampulek…mraky  😀 . Po obědě koupání. Dnes vařila Zdenička se Zbyndou a udělali výborné tvarohové knedlíky. Bourání, bourání, nošení. Krásně nám to šlo od ruky a tak jsme se nezastavili. Zastavila nás až večeře. A po večeři? Zpěv! Konečně, všichni jsme se těšili a k tomu Proklatý vůz a -8 bytelných kol.

  • Vedoucí dne: Matouš
  • Služba: Hydra
  • Vítězný pokřik: Labuť

Tvarohové knedlíky, budou sladké prdíky.

 

Den devatenáctý – pátek 17.8.

Zápis ze dne se bohužel nedochoval.

  • Vítězný pokřik: Šíp

Tábora je dneska paso, zas bude pořádný maso.

 

Den dvacátý – sobota 18.8.

Poslední den tábora. Ráno jsme se vzbudili ve svých chýších. Následovala rozcvička, nástup, snídaně a hygiena. Během rána ještě následovalo dokončení balení, shodili jsme chýše, uklidili tábořiště a udělali poslední nástup. Hlavní vedoucí – Stoupa vytáhl táborovou sekeru a tím ukončil Letní tábor Matějovec 2012 Ztraceni a zavelel k návratu do Brna. Jak zavelel, tak se i stalo. Přesunuli jsme se 8km do Dolního Bolíkova a odtaktud jsem se už vlakem vraceli do Brna se spoustou báječných zážitků ze 3 týdenního tábora. Na nádraží jsme se ještě jednou a naposledy hlasitě rozloučili. Táboru 3x nazdar.

Zdar, zdar, zdar – a za rok zase! 🙂

 

© 2017 Karas, Moris, Stoupa Wordpress - Frontier