Expedice Orlické hory (Pastviny)

Na nádraží v Židenicích se nás, Kamzíků a Dřevařů, sešla pěkná hromádka. Nastoupili jsme do vlaku a jím a dalšími jsme dorazili až do Letohradu. Bylo vcelku hezky a tak cesta k penzionu příjemně a rychle utekla.

Jako vždy po ubytování následovala vycházka do okolí. Po chvilce chůze lesem jsme došli k nejbližším stavením s Vejdovými lipami. Zkusili jsme vytvořit rekord v počtu omotání okolo jejich kmenů a poté co jsme se držíce se za ruce našponovali co to šlo, tak nás všech 24 objalo tento kolos celkem 1,5 krát. Příští rok musíme tento nový rekord pokořit (nevíme, jestli jsme starý pokořili, protože nikoho loni nenapadlo si to někam zapsat).

Druhý den, po rozcvičce a vydatné snídani jsme se vydali na procházku do nedalekého Klášterce. Tu jsme vykoupili místní samoobsluhu a z mostu se pokochali nad Pastvinskou přehradou. Ukojení výhledem a někteří i sladkostmi jsme se vrátili na oběd. Odpoledne jsme strávili hrami v okolí pensionu a to dalo vzniknout prvnímu videozáznamu ze hry Velká Pardubická. Vydovádění a i zahnáni zhoršujícím se počasím jsme se vrátili do penzionu, kde odpoledne pokračovalo se společenskými a stolními hrami. Večer na děti čekala zvířecí stezka odvahy.

Dnešní, v pořadí už třetí, den započal po rozcvičce štafetovým závodem v okolí penzionu. To nás vydatně zabavilo až do oběda. Po něm jsme se vydali po skupinách na hráz přehrady. První skupina, vedená Karasem, Stoupou a Bárou dělala po cestě pochodové značky a nechávala místy nelehké ukoly z šifrování, uzlování, orientace a podobně. Po drobném kixu na hrázi se role prohodily, o čemž ale Karasova skupinka netušila a tak zprávy dále nehledali a prostě došli do penzionu.

Středeční dopoledne jsme věnovali vylepšování našich znalostí v oblasti orientace v mapě, zacházení s buzolou, šifrování, uzlování a morseovce. Zakončením tohoto dopoledne byla série her na procvičení. Po vydatném obědě následovala vycházka do nedalekých Čes. Petrovic na průzkum pěchotních bunkrů. Po návratu a večeři se zahrálo vydupané městečko Palermo a pak se šlo spát.

Pátý den našeho výletu. Dnes nás čeká nejdelší výprava – do Žamberka. Kousek pěšky, kousek autem (někteří), prohlídka města, kratičká hra, nákup dobrot, prohlídka zámecké zahrady a hurá zpátky do Lesanky. Pochutnali jsme si na večeři a před spaním zase oblíbené městečko Palemro.

Po snídani začalo další kolo zápolení v tábornických dovednostech a abysme využili hezkého počasí, šli jsme se ještě před obědem vyřádit na hřiště. V poledním klidu si děti odpočali a odpolední program byl situován do lesa. Václav s Trejpou si vzali kluky bokem a tak Karasovi, Matoušovi a Stoupovi zůstalo na krku šest holek. Pravda, sice to byly stvoření křehká a neopatrná, ale když jsme vybalili jednu ‚hru ze staré školy‘, luxusně jsme se všichni vyřádili. Ke konci našeho boje přišli už i kluci s Trejpou a šly se hrát další drobné hry. Po návratu do penzionu bylo na pořadě nacvičování scének pro večerní představení. Tentokráte jsme chtěli zabrousit trochu do žánru science fiction a tak byla nadhozena tyto témata: Všude kolem metr sněhu, cesta na severní pól, ponorka v přehradě. Výsledek snažení nás vedoucích opět můžete shlédnout na videozáznamu naší scénky „Cesta na severní pól pod metrem sněhu ponorkou z Príglu do Pastvinké přehrady“. Po představení jsme s Jurisem při kytaře a flétnách zazpívali a šli spát.

Sobotní balení a cesta domů proběhla bez problémů. Všichni jsme už ve vlaku usínali a tak nám Brno přišlo vhod. Za rok nashledanou Lesanko!

 

Karas

Na svět, do Líšně, jsem přišel v roce 1984 a též jsem zde chodil do ZŠ - Šimajda, Pohanča, Holzovka - kde mě ve druhé třídě oddíl vtáhl do sebe a už nepustil. V roce 2000 jsem základku dokončil a s drobnými zádrhely o pět let později maturitou v oboru Mechanik počítačem řízených strojů zakončil i Střední odborné učiliště strojírenské a elektrotechnické dole u Zetoru. Protože mě další studium nijak nelákalo, rozhodl jsem zapojit se do pracovního procesu. Deset let mě živila kontrolorská židle, měření všeho druhu, ve společnostech Zetor, Roscomac a Rytech kovo (Královopolská). Montérky už mě přestaly bavit a tak jsem přesedlal do ABB. Nejdřív na konstruktérské křeslo a po čase jsem se přestěhoval do křídla Výzkumu a vývoje, kde vytvářím aplikace pro AR a VR, tedy rozšířenou a virtuální realitu. Svoji činnost v oddílu jsem v roce 2017 ukončil, ale tu a tam vypomáhám svým poradním hlasem "z kamzičího důchodu" a podílím se na tvorbě a správě oddílových digitálních kanálů (web, FB, IG, YT).

Výletu se zúčastnili: