Čtvrtek – 24. 3. 2016
Ráno jsme se sešli ve vestibulu Hlavního nádraží. Bohužel byla výluka a tak přesun k autobusu, který nás převezl do Zastávky u Brna, byl nutný. Tam jsme konečně nastoupili na vlak a jeli. Vlak do Třebíče dorazil zhruba v poledne, ale museli jsme počkat, než se dovyklidí naše ubytování. To nám samozřejmě nevadilo, jelikož jsme si mohli zahrát aspoň pár her. Ruční fotbal byl v tomto případě ideální volbou.
Po něm nám vyhládlo a Koub mezitím nachystal chleby se sýrem a kečupem. Některé děti, například Koleje, byly však vybaveny z domova spoustou jídla a tak zbylo víc chleba na nás.
Až jsme se pořádně najedli, tak náš další program byla procházka. Šli jsme se kouknout na hrad a na místní výstavu, kde bylo k vyzkoušení spousta středověkých povolání. Například švadlena, tiskař, pekař a další. Mezitím nám přijela Lada.
Poté přišly na řadu nějaké hry. Stihli jsme ale jenom jednu a to hru s názvem „cukr – káva – limonáda“.
Už byl čas vrátit se do Halahoje a tak jsme vyrazili zpátky. Ale byli jsme tam moc brzo, zahráli jsme si tedy ještě hru „bomba – štít“.
Večeře byla výborná – gulášová polévka.
Granko mezitím připravila večerní/noční hru. Ta spočívala v tom, že jsme museli najít písmenka, která byla rozházena po areále, a sestavit větu. Mladší měli k dispozici baterku i deníček, ale starší ani jedno. Spojili se ale Kubrt, Hanička, Murlock, Koleje, Veverka, Kit a Padák a i přes to, že měli jen paměť a své vlastní oči, tak to zvládli vyluštit. Avšak Granko měla v téhle větě chybu. Najdete ji?
- Opilé myši těžko přeperou líné švábi.
Ano, „švábi“ se v tomto kontextu píšou s Y na konci, podle vzoru „pán“.
Pátek – 25. 3. 2016
„Budíček“… a už je to tu zase. Ranní vstávání. Nu což, každý to známe. Ale málokdo ve smyslu, že někdo začne mlátit do ešusu vedle Vašeho ucha. Snídaně to vždycky zachrání, ještě k tomu, když jsou to párky.
Po snídani jsme vyrazili na procházku po okolí Třebíče. Hlavní cíl byl však nařezání prutů pro kluky na pomlázky. Prutů jsme nařezali až moc, ale procházka byla krásná. Na cestě zpět jsme si zahráli ještě „hutututu“. Někteří se „trošku“ umazali, ale všechno jsme potom vyprali.
Bohužel nám odjela Granko, ale přibyli Karas a Pepís.
Když jsme přišli z procházky, vrhli jsme se na barvení vajíček a pletení pomlázek. Kluci se do toho pořádně pustili a tak vznikali i neobvyklé pomlázky, jako například rozdvojená pomlázka.
Po pletení a barvení jsme si zahráli jen pár her v jídelně, jelikož proběhl namáhavý den.
Sobota – 26. 3. 2016
A máme tu nový den. Vyskočit ze spacáků a hurá na rozcvičku. Pár koleček po areálu nikoho nezabije. Po snídani si ještě někteří kluci doplétali pomlázky nebo si pletli další ze zbylého proutí. Holky si mezitím mohli zdřímnout.
Zhruba na oběd přijeli další dvě posily a to Moris se Stoupou.
Po obědě jsme šli do aquaparku, jelikož v našem ubytování nebyly sprchy a my přeci nejsme prasátka. Všichni jsme se pořádně vyřádili na tobogánu a v celém aquaparku. Hlavně jsme potom všichni hezky voněli.
Na večer si pro nás Karas přichystal hru jménem „Světlušky“. Hra měla velký úspěch, hlavně pro Krokodýla, který při běhu ztratil botu. Naštěstí ji poté zase našel.
Po hře Pepís a Dave vytáhli kytaru, Stoupa mandolínu a Karas valchu. Děcka si rozebrali menší hudební nástroje a krásně jsme si zazpívali.
Neděle – 27. 3. 2016
Den D je tu. Holky už se klepou ve spacácích, kluci přichystávají pomlázky… Samozřejmě prvně přišla na řadu rozcvička, ale potom to začalo. Ať holky utíkaly jak chtěly, stejně je kluci dostihli. A musím Vám říct, není moc příjemné, když Vás mrská 5 kluků naráz. Holky pak navázaly mašle, kluci snědli ta krásná vajíčka a program dále pokračoval ve stylu hry po Třebíči.
Hra byla velice povedená, poznávali jsme rostliny podle latinských názvů, vyzkoušeli jsme si naši paměť a prošli (někteří proběhli) jsme si Třebíč po památkách.
Po této hře se nám pomalu chýlil výlet ke konci. Vše jsme si po sobě řádně uklidili a vrátili do původního stavu a potom se rozloučili se Stoupou, Morisem, Pepís a Karasem, kteří jeli do Brna autem. Udělali jsme závěrečný nástup a vyrazili na vlak. Do Brna jsme dojeli zhruba v pět. Všechny si rozebrali rodiče nebo se vydali sami šalinou či jiným dopravním prostředkem a mohli jsme říct jedině „pápá“ Velikonocím 2016.
Kdo nechal to dítě napsat tento zápis!!!!