V sobotu a neděli (20. a 21. 5. ) jsme se přidali k dobrovolnické výrobě mobiliáře zahrady Orlovny pořádané spolkem Hobbylab. Celou akci odborně vedl známý umělec Lukáš Gavlovský, který se stal hlavním architektem celého projektu. Fyzickou práci pak konaly stroje, ale také my jsme se řádně zapotili. Ruku k dílu přiložili lidé z různých spolků, jednotlivci, kteří zrovna neměli nic lepšího na práci a my. Kamzíci se na místě sešli v přiměřeném počtu, abychom zvládli práci, kterou nám souhra okolností nadělila. Touto prací nebylo nic menšího, než vybudovat zbrusu nové, technologicky pokrokové a duchovně povznesené ohniště.
Funkce stavbyvedoucího byla svěřena Matoušovi. Asi proto, že zatím neudělal průšvih. V sobotu časně kolem desáté hodiny ráno se na pracoviště dostavili Koub a Koleje. Nářadí bylo na místě, práce se mohla zahájit. Nejprve bylo nutno zlikvidovat ostatky ohniště starého a nevzhledného. Poté byla stanovena poloha středu a průměr nového přibližně kruhového topeniště. Průměr topeniště byl zvolen 120 cm a střed má ležet na ose úsečky definované dvěma nejbližšími kůly v přiměřené vzdálenosti od této úsečky. V tomto místě byl zabodnut kolík, jehož horní hrana navíc určovala niveletu obruby ohniště. Započaly se kopací práce pro uložení obrubových kamenů, jenž bylo třeba založit do značné hloubky. To proto, aby příchozí výrostci nemohli ohniště snadno poničit. Tak se pracovalo a skládal se kámen vedle kamene. Některé z nich bylo třeba upravit, osekat, rozštípnout, což dovedl dobře Koleje.
Práce šla pomalu, bylo zapotřebí preciznosti. Na pracující lid se přišel podívat i sám starosta a místostarosta. Tuto slávu přišla zaznamenat i televizní kamera, když v tom se Koubovi udála zlá nemilá věc. Při pečlivé kamenické práci si sevřel dva prsty mezi dva kameny. Ubohý Koub. Jeho krví bude navždy potřísněno toto velkolepé dílo.
Ó jak jsme si oddychli, když zazněl hlas volající k obědu. S chutí jsme pozřeli bramborový guláš z plastové misky, když v tom se objevil Veverka, statný to ragbista, který přispěchal přiložit ruku k dílu po vítězném zápase. Odpoledne bylo ve znamení návštěv rodičů a jiných zvědavců. Ale hlavně, přišel na pomoc i malý Štěpán v doprovodu otce Stoupy a matky Báry. Protože nás na kamenickou práci bylo příliš, mnozí konali rozličné jiné činnosti, míchali beton, vozili štěrk, pomáhali brousit a vztyčovat kůly. O práci nebyla nouze.
Během soboty se podařilo téměř dokončit ohniště. Zbývalo už jen vysypat spáry na dně a zhutnit zeminu v těsném okolí. V blízkosti ohniště stálo pět mohutných kůlů, byla zavedena voda k blízkému ořešáku pro napájení mlhoviště — osvěžovadla pro lidi během horkých letních dnů.
V neděli kolem desáté se u ohniště setkal už jen Matouš s Veverkou. Nebohý Koub si lízal rány a ostatní se nejspíš v neděli věnovali odpočinku, zatímco dva kamzičí workoholici spolu s ostatními přítomnými odhodlaně budovali společné dílo.
Bylo dokončeno ohniště a pustili jsme se do dalších potřebných prací. Jednou z nich bylo uložení zavlažovacího systému trávníku. Bylo zapotřebí vykopat strouhy, položit do nich trubku a opět zasypat a vrátit drny. Přesně, jako když po sobě maskujeme ohniště. Zem však byla suchá a tvrdá, práce šla mizerně. Nakonec i přes drobné nehody se vše podařilo.
Na výsledné dílo se nyní může podívat úplně každý. A nejen to, každý ho může používat. Doufám, že bude sloužit dobře a zahrada bude příjemným místem pro odpočinek. Všem pomocníkům patří velký dík a sláva.
Fotografie jsou od Kamzíků (Matouš), Mirky Knoblochové a dalších…
Kouknite se taky na reportáž.