Podzimním Vizovickem

Sobota

Sešli jsme se před devátou hodinou ranní, jako obvykle, v budově Hlavního nádraží. Výletu se zúčastnilo 12 dětí pod dohledem 5 vedoucích. O půl desáté jsme nasedli na vlak do Uherského Hradiště, kterým jsme jeli necelé dvě hodiny.

Z vlaku jsme vystoupili úspěšně všichni a dali se na cestu do ubytovny, vzdálené asi tři kilometry od nádraží. Po příchodu jsme si dali oběd co nám připravili rodiče a nebo jsme si je museli nachystat sami.

Před odpolední procházkou jsme si udělali krátký odpočinek na strávení oběda. Naším odpoledním cílem byla Kovozoo na druhé straně Uherského Hradiště, což bylo asi 6 kilometrů daleko. Zprvu se nám cesta zdála nekonečná, ale zážitek stál určitě za to. V Kovozoo jsme mohli zhlédnout stovky nejrůznějších zvířat, i v nadživotních velikostech, vyrobených z kusů starého železa a šrotu. Úžasnou práci mistrů a umělců jsme obdivovali, i přes lehkou nepřízeň počasí, skoro tři hodiny. Poté co jsme se našli po projití labyrintu z pneumatik, jenž byl také sou částí Kovozoo, jsme se vydali zpátky na večeři do klubovny.

Bříška jsme si naplnili zbytky svačin z domu nebo Koubovými fazolemi. Po večeři jsme kvůli zhoršení počasí zůstali uvnitř a hráli nejen stolní hry, ale i třeba městečko Palermo nebo letadlo. Po hraní jsme si šli lehnout a nabrat síly na další den, v čemž nám pomohl i posun času, který nám tímto poskytl krásnou hodinu spánku navíc.

Neděle

O půl osmé jsme se probudili plní energie na další den. Samozřejmě jsme nemohli vynechat tradiční rozcvičku, sestavenou z krátkého běhu a několika nejdůležitějších protahovacích a lehce posilovacích cviků. Po klasické nedělní snídaňové vánočce jsme si nabalili batůžky a vyrazili se podívat po okolí. Na výlet se k nám přidali Smrky s Peťou a čtyřnohým kamarádem Tedym.

Naším prvním cílem byla kaple sv. Rocha kousek za Uherským Hradištěm. Zde jsme si dali malou svačinu a zahráli si několik běhacích her na zahřátí. Druhou zastávkou byla rozhledna Rovnina, ze které jsme mohli vidět nejen přilehlé Vizovicko a okolní vesnice, ale také Chřiby, Bílé Karpaty, nebo za dobré viditelnosti dokonce i Pálavu nebo Nízké Jeseníky. Po prozkoumání okolí z výšky necelých 25 metrů jsme se vydali přes vesnici Mistřice do Javorovce, kde jsme poobědvali z balíčků, které nám ráno připravil Koub. S plnými žaludky jsme se odebrali na zpáteční cestu do ubytovny, údolím potoka Olšovce. S krátkými zastávkami na pití a hry jsme se přes Vésky úspěšně dostali od naší ubytovny a mohli dopřát našim nohám trochu oddechu po pěkných 14 kilometrech turistickým terénem.

Po tomto nelehkém výletu nám vyhládlo, což Koub vyřešil špagetami s kečupem, kterých se každý najedl dosyta. Bohužel přes večerní déšť se nám zase nepodařilo dostat se večer ven, tak jsme zase hráli karetní a jiné hry. Všichni jsme čekali už jen na to až se zavelí večerka a my se budeme moct jít lehnout do postele.

Pondělí

Pondělní ráno probíhalo stejně jako v neděli až na to, že na snídani byly ovocné jogurty. Na tento den jsme zvolili krátkou procházku za hraním her ke kapli sv. Rocha, kam jsme nedošli, protože jsme našli jinou hrací plochu, která byla blíž k ubytovně a na naše hry vystačila perfektně. Během dopoledne jsme hráli, dětmi velmi oblíbenou, vybíjenou, ponorky nebo na krále, nebáli jsme se si zahrát i nějaké naprosto nové hry, na příklad najdi vraha nebo černou a bílou. Jakmile nám došla veškerá energie a síly pokračovat, tak jsme se vrátili do ubytovny na oběd.

Koub nám uvařil skvělé rizoto s kari, po kterém jsme si velmi rádi užili polední klid. Po dlouhém odpočinku jsme si zase zabalili batůžky a vyrazili do města, si koupit něco dobrého na zub. Před rozchodem jsme si zahráli zajímavou hru, ve které děti mohli uplatnit svoje komunikativní a řečnické schopnosti.

Do klubovny jsme se vrátili až za tmy. Na večeři jsme si dali chleby namazané máslem a se salámem nebo sýrem. Po večeři nám počasí konečně dovolilo zahrát si něco venku. Za hru jsme zvolili opět zcela novou hru s chytlavým názvem, boj o vodu. I přes celodenní hraní her a chození měli děti spoustu energie i na tuto běhací bojovku.

Vyběhané a unavené děti jsme uložili do postelí a snažili se nasbírat co nejvíce sil na dlouhou cestu domů.

Úterý

Po probuzení jsme provedli naši každodenní rutinu. Po snídani jsme si zabalili všechny věci do krosen, abychom byli schopní odejít co nejdříve. Před výborným obědem jsme museli ještě uklidit celou ubytovnu, což se nám povedlo rychleji než jsme čekali a vyrazili na vlak dokonce o půl hodiny před plánovaným odchodem. Poté co jsme došli na nádraží tak jsme zjistili, že do odjezdu máme ještě celou hodinu.

Cesta zpátky do Brna nám zase zabrala něco okolo dvou hodin, protože jsme museli přestoupit na autobus náhradní dopravy ve Slavkově.

Úspěšně jsme se všichni dostali na brněnské Hlavní nádraží a odejeli domů do svých měkoučkých postýlek.

Akce se zúčastnili

Profilový obrázek
BáraP
Profilový obrázek
DavidB
Had
Had
Krokodýl
Krokodýl
Profilový obrázek
MíšaB
Profilový obrázek
ŠimonU
Členové, kteří byli na výletě, ale nemají na webu profil: Franta, Kečup, Kubab, Mamut, Mravenec