Jak nás Bába dovedla do Kuřimi

Sobotní ráno začalo už v osm hodin na našem obvyklém srazovišti vedle Coopu, ale během chvíle začalo sluníčko už tak pálit, že jsme se schovali do stínu ořechu.

Osmapadesátkou k Dělňáku a pak dvanáctkou až na konečnou Technologický park. Odtud nás žlutá značka měla vést přes Střelecký kopec, ale protože Jája, Krokodýl a další kluci vepředu plkali, tak přehlídli odbočku a místo přes něj jsme kopec obešli kolem, no co už. Na úpatí jsme se zase se žlutou potkali a pokračovali po ní dál. Vedro bylo čím dál větší, ale vrchol Baby nám sliboval les a chládek.

„U obrázku“, konečně v lese, jsme na odpočívadle posvačili a Karas děti seznámil s mapou, buzolou, měřítkem mapy, turistickými značkami apod. Starší si to zopakovali, mladší se dozvěděli něco nového.

Posilnění jsme vyšlápli a ani si nevšimli, že jsme přešli Malou Babu. Zastavili jsme se až u Velké Baby, kde jsme vyplnili vrcholovou knihu a našli kešku.

Pomalu nám začínalo kručet v břichách, však čas se už nachýlil, ale hledali jsme hezčí místo a tak jsme se vydali dál.

Obědovým místem se nám stala křižovatka Pod Chocholou. Spíš než v přístrešku se děcka těšily posedat si na klády.

Nakrmení jsme oddechli a pustili se do her. Nejdřív Kámen, nůžky, papír s Morisem a Pepís, pak Kimovku s Karasem a před odchodem krátkou Šlapanou.

Od Sychrova už to bylo vesměs z kopce, takže když jsmee dorazili na kraj Kuřimi, měli jsme dost času (asi 40 minut) a čím jiným ho zaplácnout, než pořádnou porcí zmrzliny 🙂

Moderním vlakem jsme se pak svezli do Židenic a odtud osmapadinou do Líšně, na Orlovnu, kde nás už čekal Stoupa, Veverka a další vedoucí s nachystaným ohništěm.

Závěr výletu jsme totiž věnovali i rodičům, kterých přišlo požehnaně. Karas s Pepís dovezli várnici s vodou, tatínci si pochutnávali na Veverkově domácím kvasnicovém pivu a všichni jsme si dlouho povídali o tábořee letošním a o těch minulých, ze kterých jsme na papíře donesli a vyvěsili několik fotek.

Škoda jen, že se k večeru přihnala pořádná bouřka, takže nedošlo na Stoupou a Pepís chystané hraní a zpěv.

Pro letošek to byl poslední výlet, takže na táboře ahoj!

Karas

Na svět, do Líšně, jsem přišel v roce 1984 a též jsem zde chodil do ZŠ - Šimajda, Pohanča, Holzovka - kde mě ve druhé třídě oddíl vtáhl do sebe a už nepustil. V roce 2000 jsem základku dokončil a s drobnými zádrhely o pět let později maturitou v oboru Mechanik počítačem řízených strojů zakončil i Střední odborné učiliště strojírenské a elektrotechnické dole u Zetoru. Protože mě další studium nijak nelákalo, rozhodl jsem zapojit se do pracovního procesu. Deset let mě živila kontrolorská židle, měření všeho druhu, ve společnostech Zetor, Roscomac a Rytech kovo (Královopolská). Montérky už mě přestaly bavit a tak jsem přesedlal do ABB. Nejdřív na konstruktérské křeslo a po čase jsem se přestěhoval do křídla Výzkumu a vývoje, kde vytvářím aplikace pro AR a VR, tedy rozšířenou a virtuální realitu. Svoji činnost v oddílu jsem v roce 2017 ukončil, ale tu a tam vypomáhám svým poradním hlasem "z kamzičího důchodu" a podílím se na tvorbě a správě oddílových digitálních kanálů (web, FB, IG, YT).

Výletu se zúčastnili: