Sobota, půl deváté ráno, Židenické nádraží. Všichni jsme se bez problémů sešli, dali dohromady papírování, pak přišla Kecka (pozdě) a tak jsme to dali dohromady ještě jednou. Pro drobném šachování po nástupištích jsme nastoupili do vlaku směr Blansko a vyjeli.
Cesta nám utekla a tak jsme v půl desáté byli na místě. Karas pohlídal batožinu na autobusovém nádraží, odkud nám za necelé 3 hodiny jel bus do Obůrky a ostatní se šli s Pepís a Kikinou projít do města, k zámku.V zámecké zahradě se konal řemeslný jarmark ke svatomartinským oslavám. Děti si prohlédly řemesla a zahradu, poté jsme se přesunuli do nedaleké skautské klubovny, kde probíhaly všemožné hry a soutěže pro děti. Kluci si vyzkoušeli střelbu z luku, holky si zahrály se skautkama deskové hry. A pak se hrátky vyměnily. Zhruba po hodině dovádění jsme se rozloučili s novými kamarády a pokračovali na nádraží. Po cestě jsme ještě nakoupili doboty na snídani a vybavení potravinami jsme se mohli vrátit zpět za čekajícím Karasem. U něj jsme vše složili a nasvačili se. Po chvíli přijel autobus, který nás měl odvézt. Přes Blansko a Češkovice jsme po půl hodině cesty dorazili do cíle. Přivítal nás nemilý puch močůvky, skvělý začátek, naštěstí to netrvalo dlouho a z oparu jsme vyšli a až do konce akce se s ním naštěstí nepotkali.
U ubytovny nás čekal Lahváč, který Pepís a Karasovi předal klíč od domu, provedl je a poučil kde, co a jak. Pepís to pak při prohlídce přetlumočila i zbytku výpravy. Vybalili jsme batohy a vydali se na obhlídku okolí. Potěšilo nás počasí a tak jsme zůstali venku až do večera. Jedním směrem nás vítal les, druhým lány polí, třetím fotbalové hřiště a čtvrtým cesta do Češkovic. Procházkou jsme to vzali podél pole, okolo hřiště, lesem do Suchého žlebu. Po cestě nás přepadali Olagalové a na konci jsme museli během další hry utéci z jejich vesnice přes nebezpečné stráže. Příjemně utahaní jsme se poté již v teple ubytovny navečeřeli, zahráli něco karetních a deskových her (Bang, Sabotér, Carcassonne) a za zvuku Pepís kytary usnuli. Během toho se k naší výpravě přidala i Ela, kterou autem dovezli Padík, Zdenička a Vlk, kteří se na nás přijeli podívat.
Chladivé nedělní ráno. V půl osmé budíček, rozcvička, ranní hygiena, snídaně. Pro menší vycházka, při které Pepís s Kikinou povídali menším o šifrách apod. Pro starší Karas připravil pořádnou šifrovačku. Po cca 2 hodinách ji vyhrála skupinka Granko+Kecka. Druhé se umístily Kari+Ela. Mara+Dave si vedli slušně, ale na poslední šifře ztroskotali. Předčasně skončil i tým Marťas+Příšera, když Příšerovi zapadl oblíbený zavírací nůž mezi klády, které byly u cesty. Smůla. Po marném boji kluků Karas hru ukončil a osvětlil, co se jak mělo řešit. Příště budeme chytřejší. Akorát nám to vyšlo, protože zrovna přijeli bratři Koneční, Honza s Aldou. Chvíli na to i Áda G., která přijela jen na otočku pro Kikinu, která měla v pondělí důležitou zkoušku ve sboru.
Poobědvali jsme a rychle vyrazili, protože nás čekala prohlídka Punkevních jeskyní a projížďka na lodičkách. Tak tak jsme to stihli a na prohlídku dobíhali po skupinkách. Některé z nás jako již mnohokrát prohlídka potěšila, pro některé to byla novinka a tak často nevycházeli z údivu. Příjemně strávených 90 minut. Když jsme vyšli ven, čekal nás výstup okolo Čertovy branky ke zřícenině hradu Blansek. Odtud po zelené značce do Nových dvorů a dále lesem do Obůrky. K večeru nás opustili Zdenička s Padíkem a s Vlkem.
Povečeřeli jsme a opět se vydováděli u společenských her. Děti si obzvlášť oblíbili hru „na vraha“ a tak u ní strávilo celé osazenstvo výpravy snad hodinu a půl. Večerní čištění zubů a hurá do teplých spacáků. Ještě jsme zazpívali a před spaním nám Karas promítl videa a fotky z letošního letního tábora. Pobaveni jsme usnuli.
Pondělí bylo odpočinkové. Státní svátek jsme nechali bez rozcvičky a budíček posunuli až na osmou. Snídaně a po ní hra venku (Hutututu se nám krapet protáhlo) a společné focení. Svačina a pár her v klubovně ubytovny. Na oběd Pepís připravila výborné těstoviny s grankem. Po jídle následoval úklid domu, ještě několik her venku, rozloučení s Elou, Honzou a Aldou a po vrácení ubytovny zpět Lahváčovi, jsme se rozloučili, poděkovali za prima víkend a odešli na autobus.
Ten nás odvezl do Blanska, odkud jsme o hodinu později odjeli vlakem do Brna. Čas jsme strávili ve vestibulu nádraží, který jsme si zkrátili tichou poštou a rozdáním korálků a pasových nálepek. Příště zas! 🙂
Tábornický klub