Za Gránickým mlokem do Znojma

Čtvrtek 26. října 2017

Ráno se opět naše kamzičí parta shromáždila ve vyšlapaném rožku vestibulu hlavního nádraží v Brně, kde jsme nasbírali čtrnáct dětských návratek a necelou polovinu praktikantských. Pod křídly Pepís jsme se pak vlakem vydali vstříc dalšímu jedinečnému dobrodružství, objevování Znojemského okolí.

Poté co nás pan správce spolu s panem Kahunasem a Kahunasem přivítali na skautské vodárně, si děti ulevily od těžké batožiny, párkrát dýchly do dlaní, ale pak už zase honem ven. Na hřišti u základny jsme si zařádili s míčem, načež následovala krátká procházka po znojemském okolí. Energii v nohách nám dodávala malebná podzimní krajina, a tak jsme byli v cíli coby dup. Cíl tvořilo spletité znojemské podzemí, ve kterém jsme díky špičkovému průvodci neztratili ani těch pět povolených procent naší kamzičí karavany.

Dále následovala cesta zpět do vodárny a po ní výtečné risotto “senza sale”, které pro nás připravila naše zbrusu nová královna kuchyně Hanička. S plnými bříšky jsme ještě odehráli oblíbeného Vraha a nakonec zalehli do čerstvě vybalených spacáků.

Pátek 27. října 2017

V 7:30 nás všechny Dave probudil a my jsme vyběhli na rozcvičku. Po lehkém protažení v blízkém lesíku následovala vydatná snídaně, která nám dodala kuráž a vitamíny na celodenní výpravu podél znojemské vodní nádrže. Bohužel, jen co jsme vystrčili paty z teplíčka, začaly nás máčet nejprve drobné, ale postupně větší a větší dešťové kapky. To bychom ale nebyli Kamzíci, aby nás zastrašila nějaká voda, která padá z nebe. Po několika minutách už však stékala po našich pláštěnkách, některé odvážné kapičky proklouzly i na naše oděvy a boty se nořily do bahna. Rozhodli jsme tedy, že mladší půjdou zpět na základnu a ostatní si ještě šlápnou.

Do vodárny jsme došli sice dříve než podle rozvrhu, ale unavení jsme byli dostatečně, a tak jsme si vyslouženou večeři opravdu vychutnali. Mladší měli odpoledne o trošku pohodovější, přesto si ty hladové krky jistě večeři užily stejně jako ostatní. Večer ještě následovalo Městečko Palermo a některé další oddechovky, ale pak už se děti s nablýskanými zoubky zavrtaly do spacáků a spokojeně usnuly.

Sobota 28. října 2017

I po velmi náročnému dni jsme se probudili opět v 7:30, vyběhli jsme se na malý plácek pod rotundou svaté Kateřiny, kde jsme si mimo protažení našich zatuhlých kloubů užili i pěkný výhled na znojemské okolí. Následovala snídaně a bodování, po kterém jsme se již pustili do hlavního programu dne, výroby draků. Po několika posledních letech už máme toto hobby docela zmáknuté a děti se na papírových kosočtvercích opravdu vyřádily. Fakt, že vyletěl opět jen Daveův to ovšem nezměnilo: Opustili jsme údolí řeky Dyje a vystoupali na menší hůrku, bezlesou pustinu, domov pro bodavé šípky a kamenité skalky. Počasí našim drakům opravdu přálo, ačkoli jejich pád do špičatých trnů mohl pro draky znamenat předčasnou návštěvu modrého kontejneru. A tak se při odchodu mnohý drak nenacházel v rukách nadšeného dítka, nýbrž ležel v kapsách klidně i několika jedinců.

Když jsme se k večeru promrzlí vrátili do základny, odpočaly děti svalům a na místo sportovní zátěže daly malinko zabrat své mysli při některých vědomostních a přemýšlecích hrách u stolu. Dále děti otestovaly kombinaci minulých her Městečka Palerma s Vrahem a poté jsme využili měkké podlahy k velmi oblíbenému spacákovému souboji přezdívanému Bulánci. Aby toho nebylo málo, provětraly se děti venku ve svitu měsíčku při Veverkově hře, která spočívala v co nejrychlejším zapamatováním si jmen všelijakých příšerek, pobíhajících po lese. Po návratu už v nás energie moc nezbylo, a tak jsme po obvyklých rutinách zakončili den vpádem do našeho teplého pelíšku.

Neděle 29. října 2017

Čas vrátit se domů. Vstali jsme opět v brzkých 7:30, rozcvičili se, nasnídali a uklidili si na bodování a zamávali Ferdovi, pro kterého si ráno přijel tatínek. Abychom se dostatečně provětrali, vyrazili jsme do městečka, kde si děti zahrály týmovou hru, ve které mohly taktizovat, aby přelstily ostatní týmy a tam a zpátky běhaly, přinášejíc další body. Kvůli povětrnostním podmínkám jsme však průběh mírně urychlili. Po cestě zpět nás doprovázel jeden ze znojemských obyvatelů, malý klučina, jemuž se náš oddíl opravdu líbil a třeba k nám jednou zavítá.

Na základně následovalo poklidné balení a úklid, který měl být podle rozvrhu dokončen hodinu před odjezdem vlaku. Přišel však drobný zádrhel, neboť klíč, který jsme měli panu správci před odchodem navrátit, zmizel. Děti se s Koubem a Kahunasem vypravily na nádraží a zbytek vedení provedl důkladnou rojnici celé vodárny. Po prohledání všech možných skulinek, obrácení gaučů naruby a vysypání odpadkových košů však do zapískání naší mašinky zbývalo pouze deset minut, a tak i zbývající průzkumníci zanechali objevování zašantročených korálků a obalů od tatranek a utekli na vlak. Na nádraží se ukázalo, že se klíč ukrýval v kapse našeho Kahunase a všem se tedy po jeho nálezu opravdu ulevilo. Situaci zachránil Stoupa s Barčou, kteří se na nás přijeli podívat a neměli problém se autem vrátit k základně a klíč předat jeho majiteli.

Cesta vlakem byla příjemná, přesto na nás v Břeclavi čekal ještě jeden adrenalinový zážitek, kdy padající stromy přetrhaly elektrické vedení a vlaky měly až čtyřhodinová zpoždění. Naštěstí jsme jednali rychle a stihli nastoupit do jiného osobáku, který nás spolehlivě zavezl až domů.

Kubrt

Tak čím začít... Můj první střet s Kamzíky byl výlet do Obůrky roku 2008 (to mi bylo tak sedm osm let). Pozvali mě bratři Řezníčkovi a byla to paráda. Naučil jsem se tam kus morseovky, zahrál si Trojnožku a Hutututu, poznal Karase a spoustu dalších věcí. No a od té doby se to se mnou vleče do teď. Za tu dobu, co sem chodím, jsem se toho naučil fakt hodně a především můžu vzpomínat na všeechny ty nádherný zážitky, které se za tu dobu semlely. Snad tady teda ještě chvíli vydržím, zkusím jaké je to ve vedení. Pokud byste mě neznali nebojte se, na schůzce se sice nejspíš nepotkáme, ale zato na táboře se uvidíme určitě. Budu takovej ten šílenec, co pořád říká "bychom"... Tak teda na tu skvělou partu, kterou bych bez Kamzíků nikdy nepoznal :-).

Výletu se zúčastnili: