Středa 27. 10. 2021
Na srazu ve vestibulu budovy hlavního nádraží v Brně jsme rozhodně nebyli sami. Orouškované skupinky maskáčovaných či zelených turistů byly všude.
Kvůli stále otravujícímu Covidu a pár podzimním nachlazením se nás nakonec sešlo o sedm méně, než bylo v plánu, tedy 14 dětí a 6 vedoucích.
První část, cesta vlakem a busem do Litomyšle proběhla pomalu, ale v klidu.
V cíli jsme si prohlídli centrum, zámek, Smetanův dům a naobědvali se z domácích zásob.
Po dvou hodinách nasedli na poslední bus, který nás popovezl do Budislavi, domovské vesnice na příštích pět dní.
DT Vesmír, který se nachází na samotném okraji, nás překvapil. Návrat do 90. let byl vidět na každém rohu. Svítidla, nábytek, architektura a bohužel místy stav vybavení, ale nic kritického.
Děcka jsme rozsypaly po chatkách, ve kterých už bylo pěkně zatopeno. Jedna sedmimístná pro holky, Pepís a kamarádku Dračici s dětmi, Štěpánkem a Mikuláškem, druhá pro velký kluky, třetí pro malý kluky a čtvrtá pro vedoucí.
Po zabydlení jsme zahráli několik her v areálu. Máme tu k dispozici velké trávníkové a betonové hřiště. Musíme pořídit nový balón, protože ten náš už není, co za mlada 😉
Večer trocha zpívání s Pepís a její kytarou.
Čtvrtek 28. 10. 2021
Budíček, rozcvička, snídaně, bodování pořádku.
Pořádně jsme se oblíkli a vyrazili na první celodenní výlet. Lesní cestou kolem Nového rybníka až k menším Městským maštalím. Had nám pověděl, jak se vytváří pískovec, který je tu všude kolem nás a ukázali jsme si, jak je snadné ho obrábět, vrtat do něj díry apod.
Po chvíli chůze jsme dorazili k mnohem větším Toulovcovým maštalím. Vítr malinko ustal, navíc jsme byli zalezlí v lese a sluníčko krásně svítilo, takže jsme rozbalili balíčky od Kouba a pustili se do oběda.
Najedení jsme se pustili do průzkumu. Tolik cestiček, průlezek a šplhaček na jednom místě, to byl sen. Starší s Kolejem se pustili do šplhu po úchytech, které ve skále vyhloubil vítr, voda a ptáci, mladší a bojácnější prolízali skalním bludištěm s Dračicí a Karasem.
Vydovádění jsme se vydali po zelené na Petrovnu a od ní opět zpátky do údolí, kolem Dudychovky. Uff. Tyhle stráně nejsou jen tak pro někoho.
Po hodince chůze jsme dorazili do Jarošova. „To je ten špatnej Jarošov, ten bez pivovaru“, prohlásil Koleje. Co to však taky není, je les, takže jsme museli chtě nechtě navléct čepice přes uši, protože na polích to pořádně vyfukovalo.
Naštěstí to bylo jen kousek a už jsme seděli na lavičkách u Toulovcovy rozhledny. Kdo chtěl, Pepís mu zaplatila vstupenku a mohl se pokochat podzimní krajinou zeshora.
Jak se říkává „co by šutrem dohodil a zbytek došel“, nám zbývalo do tábora, takže doma jsme byli tak akorát, abysme se převlíkli, dali si věci vyvětrat, nachystali si ešusy a vzhůru do jídelny na večeři.
Přijel Kahunas s Veverkou.
Po jídle následovaly společenské hry, trocha kartiček a pak už jen spánek. Mapa hlásí 13 km, krokoměry o pár kilometrů víc.
Pátek 29. 10. 2021
Dnešek začal krutě brzo, v 7:00, protože nám v 9 hod. jede bus.
Ještě za tmy oblíct, vyčistit zuby, nasnídat, pobalit, nabrat jídlo a čaj na celý den a hurá do Budislavi na zastávku.
Pan řidič měl svůj den, nebo na něj zapůsobil Karas svým šarmem 😉 ale jízdenku pro 15 dětí a 6 vedoucích nám prodal za 16 Kč.
Rychlý přestup v Proseči, tam už se Karasovi zapůsobit nepodařilo a jsme ve Zderazu.
V téhle dědině nás čekaly domečky a sklípky dlabané ve skále, v pískovci, takže jsme je všechny prošmejdili, početli si o místních pověstech a jak se tu žilo.
V místním muzeu nás překvapila úmrtní kniha, ve které jsme si ukázali, jak během asi čtrnácti dnů zkolily spalničky nemálo místních dětí, a tak jsme si pověděli, jak je to s očkováním a jak můžeme být rádi, že žijeme v téhle době.
Kousek za vesnicí jsme se nasvačili, přešli pole, kde fučelo nad míru, zalezli do lesa a sestoupili po pěšině do Pivnické rokle (Pivnica = sklep, pozn. ved.).
Úzkým vodou vymletým korytem jsme postupovali jak kačenky za sebou, támhle žebřík, tuhle přes padlý strom, jinde pod převisem po úbočí. Perfektní cesta pro kamzíky 🙂
Na konci jsme shodili batůžky a s čelovkami prolezli místní jeskyňky. Ta nejdelší měla odhadem 15 metrů. „Tady si neodřeš hlavu o strop, ale strop o hlavu“, prohlásil Krokodýl, když si vymetal z kštice písek.
Výrazně klidnější cestou jsme doklapali až k chatě Polánka, kde nám poskytli záchody, pitnou vodu a plácek za hostincem (po předchozí domluvě samozřejmě, pozn. ved.), kde jsme si na liháčích a plyňácích mohli uvařit oběd – gulášovku s chlebem.
V návodě uvedené: nasypte do studené vody a vařte 10 minut stihly některé trojice i za polovinu času. Šikulkové. Ale najedení a spokojení využili poledního klidu a obložili místní hřiště, ruské kuželky a v nestřežené chvíli i malou pramičku na místním rybníčku. Však si to Legolas s Krokoušem pak řádně odcvičili.
Odpočatí jsme se vydali na posledně-předposlední část výletu, po cyklostezce do Nových Hradů.
Pro prťata to totiž byl záveřečný úsek, na ně a pár vedoucích čekala prohlídka zámku a pak busem do Budislavi.
Starší s Kolejem a Veverkou vyrazili na 9km cestu údolím po žluté a červené, přes Cigánku a Panský stůl. Opět trocha toho lezení, šplhání a plazení a vydovádění dorazili těsně před večeří do Vesmíru.
Po jídle si na nás připravila Dračice rukodělky. Každý si na takovém přístroji vysekl z papíru kolečko, pokreslil si ho a na jiné mašince si z něj udělal butonek – odznáček. Tedy skoro. Dračule doma nechala důležitou podložku, kterou se ani Karasovi nepodařilo nahradit, a tak se s hotovými kousky setkáme na nejbližší schůzce 😛 Škoda, ale nevadí.
Koupání a po něm vampusáci s Kolejem a Morisem a hurá do hajan.
Sobota 30. 10. 2021
Dnešek věnujeme hrám a procházce.
Karasova hra Popiš, naznač, zahrej, která dětem procvičila jak vyjadřovací schopnosti, tak umění pantomimy.
Několik menších her na hřišti.
Na oběd Koubův Eintopf, který Karasovi moc nechutnal, a tak žvýkal suchou skývu.
Polední klid, kontrola vybavení a po poledňáku krátký hrací špacír.
Naučná stezka „Kudy, tudy, šel tu Yetti“ okořeněná lovem kešek a hrami Na pašeráky a Pochod marodů.
Po večeři velké kartičkové klání – Bang, Sabotéři a Kamiónem po Evropě a Československu.
Neděle 31. 10. 2021
Dnes se musíme hlavně sbalit, najít ztracené čelovky, hrníčky, lžičky apod. (všecko jsme našli, pozn. ved.) a uklidit.
Nejmenovaný Ferda se do toho pustil s takovou vervou, že zlomil smeták. A to by nebyl Krokouš, aby mu neudělat hrobeček. Dokonce i pan správce se tomu zasmál.
Naobědvali jsme se, předali areál a vydali se na autobus.
Co bylo nemilé, tak bus z Litomyšle do Svitav měl 39 minut zpoždění, takže vlak do Brna nám ujel 🙁 Holt jsme si museli počkat na ten další, řádně přeplněný, a o dvě hodiny později jsme se dostali domů.
HTML galerie 1